Postní almužna – soutěž nebo snaha pomoci?
Kateřina, sympatická maminka čtyř dětí, pochází z Brna. Do Žďáru nad Sázavou se přivdala a se svým manželem vychovala své děti ve víře v Boha.
Když její potomci odrostli, rozhodla se své zkušenosti a svůj volný čas investovat do výuky náboženství. Již třetím rokem učí na žďárských základních školách především mladší žáky. Dalo by se říci, že její praxe je stejného stáří jako praxe projektu s názvem Postní almužna, který realizují Charity po celé České republice.
„Na začátku postní doby jsme společně s dětmi přemýšleli, jak můžeme pomoci Pánu Ježíši nést jeho těžký kříž. Děti často na mou otázku odpovídaly, že tím, když budou pomáhat rodičům nebo spolužákům. Nápadů bylo mnoho, přesto každý jmenoval pouze své blízké a známé,“ sděluje své zážitky zkušená katechetka, která s Oblastní charitou Žďár nad Sázavou spolupracuje právě od vzniku této postní akce. Dětem pak vysvětluje, že ve společnosti jsou ještě lidé, kteří nikoho nemají, jsou sami, nebo jsou nemocní, a že právě jim mohou pomoci, když jim darují ušetřené korunky tím, že si odřeknou třeba různé sladkosti. Postní krabičky s penězi pak na druhou neděli velikonoční přinesou do kostela. Ty pak poputují prostřednictvím místní Charity k potřebným.„Často dětem vysvětluji, že jejich pomoc může být účinná u opuštěných dětí, protože právě jejich situaci dokáží vnímat nejlépe, a to na základě podobnosti věku a vlastní představivosti, že to, co mají, může být náhle pomíjivé. Katastrofy a živelné pohromy jim nic neříkají.“
Letos Kateřina vyučuje zhruba dvacet pět dětí ve dvou třídách. Tipuje, že „postničky“ odevzdá při nedělní mši svaté po Velikonocích více jak polovina z nich. „Přemýšlím o tom, co děti k této aktivitě vlastně vede. Zda je to jejich vlastní soutěživost nebo opravdovost a snaha pomoci. Vím, že jim na almužně záleží, těší se na ni. Uvědomují si, že je to určitá změna každodenního stereotypu. Přinutí se zamyslet nejen nad světem, ale i nad sebou samými a nad velkým darem, kterým pro ně může být už jen taková samozřejmost jako je domov nebo rodičovská láska,“ zakončuje naše povídání paní Kateřina.
Postní almužna představuje především duchovní formaci, která má tříletou tradici a navazuje na starobylou zvyklost pomoci chudým a potřebným. Věřící, kteří se během postní doby zřeknou některých požitků, můžou částku v hodnotě odřeknutého požitku věnovat na pomoc lidem v nouzi. Pro letošní rok (2011) trvala od 9. března do 24. dubna.
Lenka Šustrová
