Postní almužna je dobrou příležitostí ke spolupráci
Na zkušenosti s Postní almužnou se ptáme P. Bohumíra Vitáska, bývalého faráře olomoucké katedrály sv. Václava, nyní prezidenta Arcidiecézní charity Olomouc.
Jak lidé přijali nápad na Postní almužnu? Zpočátku prý zazněly námitky, že jde jen o další církevní sbírku…
Řekl bych, že tyto námitky se objevují, ale postupem doby tuto akci lidé přijímají za své. Myslím si, že záleží na způsobu, jakým bude postní almužna dále lidem předkládána. Bude to chtít další práci, vysvětlovat její smysl lidem.
Ve farnosti, kde jste působil, jste rozdělovali Postní almužnu konkrétním lidem. Jak jste příjemce pomoci vybírali?
Mám zkušenosti z několika farností. Například díky pozornosti členky pastorační rady a příspěvku z Postní almužny mohla matka samoživitelka poslat tři děti na akci Misijního díla. Děti Postní almužnu prožívají velmi rády, ale bez pomoci z jejího výtěžku by na Misijní dílo nemohly jet.
Jindy jsem se zase dověděl, že jedna rodina potřebuje specielní kočárek pro postižené dítě. Rodina sice připustila, že starý kočárek už dosluhuje, ale zároveň věděla, že na nový mohou dostat podporu ze „sociálky“. „Až bude třeba, podporu si zařídíme,“ řekli mi zvořile, „ale máme radost, že na nás lidé ve farnosti pamatují.“
Jiný typ na pomoc byl pro rodinu, která žije takříkajíc „z ruky do úst“. Když se jich kněz ptal, co by potřebovali, ukázalo se, že právě museli na dluh rekonstruovat koupelnu. Po sociálním šetření Charity, vyšlo najevo, že rodina nedosáhne na splacení dluhu ze státní sítě sociální pomoci, částka z almužny jim tedy pomohla dluh splatit.
Máte nějaký návod, jak potřebné lidi najít?
Opravdu to není jednoduché. Lidi, kterým příspěvek z Postní almužny pomůže, je třeba hledat, protože se ostýchají a sami se nepřihlásí. „Přispějte potřebnějším,“ slyšel jsem snad pokaždé, když jsem přišel s nabídkou pomoci. „Řekněte mi o nich. Já momentálně nikoho potřebnějšího neznám,“ odpovídal jsem jim.
Nebudou si lidé závidět, tam, kde se dobře znají?
Takové námitky jsem už slyšel. I v tomto směru může být Postní almužna výzvou k obrácení, pro někoho k přejícnosti, pro jiného k odvaze a citlivému přístupu, pro všechny pak k tomu, abychom dobro nekonali jen podle vlastního uvážení a daných instrukcí, ale v modlitbě hledali, k čemu nás právě v této situaci Pán Ježíš vede.
Působil jste řadu let v různých farnostech a nyní pracujete v Charitě. Jak vidíte Postní almužnu z obou pohledů?
Jsem přesvědčen, že využití Postní almužny je dobrou příležitostí pro spolupráci farností a Charity. Myslím si, že citlivým a zodpovědným přístupem si v některých případech může vystačit pastorační rada s farářem v čele sama, ale ohleduplné sociální šetření charitních pracovníků pomůže odhalit další zdroje pomoci a zajistit jejich účelné využití. Jak jsem již poznal, v některých místech tyto otázky řeší farnost a Charita docela přirozeně spolu. A to mne těší.
Rozhovor připravila Ivana Jeništová
Postní dobu pro věřící už třetím rokem obohacuje možnost návratu k starobylé postní tradici – almužně. Tato dobrovolná duchovní formace věřících se koná z pověření České biskupské konference. Peníze za požitky, které si lidé během postu odřekli, mohou vložit do postních schránek tzv. postniček. Církev je pak prostřednictvím Charity použije na pomoc potřebným. Postní schránky rozdávají na začátku postu kněží věřícím ve svých farnostech. Tam pak také rozdělují pomoc lidem, kteří ji potřebují.
