Postní almužna

Když jsme se v naší farnosti před rokem seznamovali s akcí „Postní almužna“, jevila se nám tato myšlenka jako dobrá věc. Farníci si rozebrali téměř všechny kasičky, ale velkým překvapením bylo, že se jich vrátila jen asi třetina. S farníky jsem rozebíral, proč se nezapojili, přestože myšlenku postní almužny pochopili - že nejde ani tak o peníze, ale spíše o to, zříci se něčeho pro lásku k bližním a potřebným. Trošku jim však vadila anonymita jejich darů. Lépe by prý bylo, aby dar byl předem určen konkrétní myšlenkou.

Letos, před postní dobou, mi přišel elektronickou poštou dopis od kněze Pavla K., spolužáka ze studií v Olomouci, kterému vyhořela fara:

„Po vyhasnutí topného kotle jsem na dva dny odjel z fary. Po návratu se valil kouř na chodbě v patře. Několik dnů hořel trám zazděný v komíně, než se prohořel stopem do kuchyně, tam se vzňaly potraviny, stůl a židle a dveře do chodby.
Na chodbě shořely bundy, boty, nářadí a nějaké elektro. Černý kouř pronikl přes zavřené dveře do pokoje, kde hasiči naměřili infrakamerou teplotu 800 stupňů celsia. Osobně mi shořely věci v kuchyni, na chodbě a v koupelně za 30 tisíc korun. A oblečení, matrace, obleky, ve kterých už asi nebudu moci chodit na veřejnosti za dalších 15 tisíc. Nepočítám knížky, které budou použitelné s kolíkem na nose.
Tak předem dík za každou pomoc i formou modlitby.“

Napadlo mne, zda výtěžek letošní Postní almužny nevěnovat jemu, Pavlovi. Ohlásil jsem zprávu první postní neděli a měla velký ohlas. Kasičky se do jedné rozebraly a ještě jich bylo málo, a proto jsme doobjednali další kusy.

Věřím, že se nám velká část těchto postních kasiček vrátí a budeme moci touto formou pomoci člověku, v tomto případě duchovnímu v nouzi. Ale především bude Postní almužna výrazem našeho odhodlání měnit sama sebe tím, že pomáháme druhým.

„Kdo se modlí, ať se postí, kdo se postí, ať je milosrdný.“

P. Adrián Kostilnik, řeckokatolický duchovní, farnost Hradec Králové - Pražské předměstí